Malebná terasová rýžová políčka, městečka s uměleckými dílnami, krásné tanečnice, výpravné masky tanečníků, chrámové slavnosti, ale i bílé pláže, hotely a turisté - to je Bali, nejznámější a nejnavštěvovanější ostrov Indonésie. Tradiční hinduistická víra ovlivňuje život na ostrově natolik, že všudypřítomní bohové jsou jeho nedílnou součástí. Tím se vysvětluje obdivuhodných sto tisíc chrámů, které na Báli existují. I každá rodina vlastní svou malou soukromou svatyni, v níž uctívá bohy a duše zemřelých předků. Balijci totiž věří, že se jejich předkové nepozorovaně vracejí zpět do domů, kde žili a své bývalé rodiny ochraňují. Proto jim přinášejí v košíčcích z palmového listí květiny, čerstvé ovoce nebo pár zrnek rýže. Ostrované chovají ve velké úctě posvátnou sopku Agung, na jejímž úbočí stojí nejdůležitější chrám, Besakih. Podle něho se řídí vše i stavby ostatních chrámů nebo celých vesnic. Ve skutečnosti je Besakih komplex třiadvaceti chrámů a součástí každého z nich jsou desítky dalších staveb a svatyní. Po většinu roku bývají tiché a opuštěné, jen o velkých svátcích ožívají. Tehdy ženy zkrášlí hlavní chrám obětními koši s ovocem naskládaným do úhledných pyramid, které přinášejí na hlavách. Vše se topí v barvách, voní santalovými tyčinkami a zní monotónní hudbou gamelanu.
Centrem tradičního umění je Ubud a jeho okolí. Řezbáři, sochaři, kovotepci a další umělci tu vytvářejí obdivuhodné taneční masky, dřevěné i kamenné sochy démonů i vyřezávané a malované pavilony. Především však se zde hraje divadlo. Vyhlášená balijská představení barong, legong, kecaka další vznikla z původních chrámových slavností. Jsou úžasnou podívanou plnou hudby gamelanu, zpěvu, tance, masek a zlatem vyšívaných kostýmů. Běžně se pořádají i pro turisty. Nejdekorativnější oděvy mají na sobě mladé dívky tančící legong. Nápadné masky se objevují v představení o mýtickém zvířeti Barongu. Tanec znázorňuje nikdy nekončící zápas mezi dobrem, Barongem, a zlem, čarodějnicí Rangdou. Každý pohyb těla, rukou, prstů i každý pohled tanečníků má svůj význam. V kecaku se odehrávají epizody klasického eposu o princi Rámovi a princezně Sítě. Je jedním z mála tanců bez hudby gamelanu, tanečníky doprovází pouze sbor mužů sedících v kruhu.
Balijci hodně slaví. Každá rodinná událost si zaslouží pozornost, ať již svatba nebo narození dítěte, ale ty největší oslavy patří pohřbům. Jsou nákladné, hlučné a nikdo při nich netruchlí. Často se konají několik měsíců po smrti člověka, až rodina zemřelého našetří dost peněz. Nádherná výzdoba pohřebního průvodu a barvami hýřící věže, které musí nést občas až stovka mužů, nakonec končí v plamenech. O Báli se říká, že je ostrovem bohů, duchů a démonů. Dobré duchy Balijci oslavují, před zlými obehnali své domy zdí a u vchodů postavili zídky, aby nekalým silám zabránili vstupu. Tradiční balijské obydlí, vlastně skupinka staveb zvaných kampung, se v ničem nepodobá evropskému. Jednotlivé domy jsou rozmístěny podle pomyslné osy spojující posvátný Agung s mořem, přičemž čestná strana je vyhrazena pánovi domu. Díky teplému počasí se rodinný život odehrává většinou v otevřených pavilonech.
